pondělí 10. srpna 2015

První článek z Ameriky

Ahoooj lidi.

Uplně první věc co vám musim říct je, že miluju Ameriku. Je to tu uplně super, úžasný, nejlepší, skvělý a super.

Tento článek bude hodně dlouhý, chci vám popsat moje loučení, let a také školení a pak ještě shrnout poznatky z Ameriky.

Všem, kteří váhají nebo si nejsou jistí nebo se rozhodují jestli být au pair určitě jděte do toho. Jsem teprve v hotelu na školení ale už ted se tady cítim jako doma je to tu vážně skvělý. Získáte strašně moc zkušeností, poznáte spousty super holek z celého světa a máte kamárady (doufám) navždy

Loučení proběhlo překvapivě v pohodě. Nikdo nebrečel spíš si mnuli ruce, že jsem konečně vypadla :-D Nedělám si srandu, já už byla jako au pair 2krát, takže pro rodiče žádná novinka.

Letěla jsem s Airberlin do německa takovým malým vrtulovým letadýlkem, tam jsem měla 45 minut na přestup ale letiště je malé a přehledné, takže jsem to hned našla a nasedala s němkou do obřího letadla. Cesta trvala 8 hodin. Jídlo bylo moc dobré, fakt mi chutnalo. Dokonce jsme měli možnost výběru pasta or chicken. Jasně že pasta. Bylo to fakt dobré. Samozřejmě já musela mít něco extra a chlap předemnou si položil sedačku, takže jsem tu obrazovku měla přímo u hlavy, bohužel nejsem ten typ co by si sedačku stáhl taky a obtěžovat tak někoho jiného. Většinu času jsem spala nebo rozkoukala nějaký film a pak mě to přestalo bavit nebo jsem pařila poker. Přistávali jsme na JFK a letěli přes Long Island (tak jsem myslela na kamarádku Naty, co tam bydlí) a byl to krásný výhled, když jsme přistáli byly vidět mrakodrapy. Pořád mi to nějak nedocházelo, že jsem v NY dokovaď jsem nebyla přímo v centru...

S němkou (Annabell) jsme vystoupily a šly čekat 2 hodinovou frontu na imigrační. Na imigračním byl nějaký pán co požádal o papíry (i ten papír co vyplníte  v letadla kvůli clu) zeptal se kde budu bydlet, proč jedu do usa, jestli jsem s někým a jak dlouho zůstanu dal mi razítko do pasu vzal si otisky a asi mě fotil nevim... A mohla jsem jít nic hrozného až na tu frontu. Našla jsem kufr počkala na Anabell a společně jsme vylezli ven kde na nás měla čekat osoba s kartičkou Au pair in America. Zase bych to nebyla já kdyby se něco nestalo. Takže žádná taková osoba tam nebyla. Tak jsme si řikaly dobrý počkáme třeba se zdržela. Utekla půl hodina nic. Uteklo 45 minut a stále nic. Byly jsme unavené, hladové lehce zoufalé, ale já byla ráda, že v tom nejsem sama. Zavolali jsme tedy na emergency line kde to zvedla ženská, která vypadala že netuší co se děje a vyptávala se různé věci a pak řekla, až čekáme na lince, že nás přepojí. No uběhlo 5 minut a nic se nedělo tak jsme to típly protože jsme volali z německého čísla a stálo by to hodně peněz. Když už ani po hodině se nikdo neukázal, tak jsem si řekly, že zavoláme znova emergency line. Zvedl to pán, zase milion otázek a zase počkejte přepojíme vás. No čekaly jsme přes 10 minut na lince a zase se nic nedělo. V tom jsem konečně zahlídla slečnu s nápisem au pair in america co se žene k nám a řiká že byla na jiném terminále, kde čekala na další holky co měli přiletět před 3 hodinami. Byla jsem ráda, že jsme jí našly, že jsem radši jen mlčela. No tak náš zavedla na další terminál a chápu, že přišla tak pozdě protože JFK je obrooooovské letiště a mezi terminálama se přepravujete vlakem. Trvá to dlouho. Počkali jsme na další 2 němky, což bylo v součtu 3 němky a jedna češka. Myslela jsem že budu v háji a že se budou bavit německy ale ne mluvily většinou anglicky kvůli mně a když ne tak to aspon jedna překládala. Byli fajn shuttle bus na hotel byl hodně luxusní. Přijely jsme na hotel Double Tree by Hilton v Teritown a dostali instrukce co a jak bude probíhat a řekli nám že je problém s klíčema od pokojů, že to na recepci pokakali a musíme počkat. Tak jsem čekala, že to bude třeba 10 minut ale ne čekaly jsme 2 hodiny. Nemusim řikat jak moc jsem byla unavená do postele jsem se dostala v půl dvanácté a to jsem vstávala v 5 hodin ráno našeho českého času tudíž jsem v americe měla ještě o 6 hodin víc, takže jsem se teoreticky do postele dostala až v 6 hodin ráno českého času. Upps. Byla jsem fakt mrtvá, to byl nejdelší den v mém životě.:-DD Ráno jsem musela vstávat v půl 6:-D




  O školení bude samostatný článek mám toho hodně co povědět.
Mějte se krásně

Žádné komentáře:

Okomentovat